Hřensko 2019

Naše cesta začala na Velký pátek. Naplánovali jsme navštívit Hřensko, hlavně Pravčickou
bránu, která podle Radkových sentimentálních řečí, tady už dlouho nebude.

Výjimečně jsem plánovala já. Na Velikonoce lidé pravděpodobně budou se svou rodinou a nebudou šplhat na Pravčickou bránu. Hned při příjezdu jsem zjistila, jak moc jsem se zmýlila. Turistů bylo víc než dost. Opravdu mě děsí představa v létě, kdy cesta nahoru musí být posetá turisty. Natož pak vyhlídky přímo na místě.
Hned při příjezdu do Hřenska nastaly obavy, že nezaparkujeme. Už jsem se chtěla vztekat, ale poslední místo jsme našli.
Němec, který zrovna zaparkoval před nás, byl asi nervózní z mého couvání do kopce. V obavě, že ho ťuknu se pokusil přidržet naše auto, aby se nebezpečně nepřiblížilo k jeho autu. Nebudu tvrdit, že nás to nepobavilo. Holohlavý, hubený muž, který se zoufale snaží zachránit své auto svým tělem.


S parkovným 120 Kč/den, jsme dostali mapku turistických cest.

Na Pravčickou bránu se jde po příjemných cestách a není potřeba mít speciální oblečení nebo boty do hor. Já jsem pohodlně vyšplhala v teniskách a dlouhých šatech. Přesto to pár kolemjdoucích asi překvapilo.

Při výstupu jsme potkávali hrozně nabručelé a zpruzené výletníky. Když jsme přemýšleli, čím by to asi tak mohlo být, Radka napadlo, že se možná vstupenky měly koupit dole v Hřensku a teď všichni naštvaně odchází dolů.

Zachytila jsem typického selfíčkaře, né že bych proti nim něco měla. Sama jsem tak trochu selfíčkař, ale ta fotka mě ještě zpětně pobavila. ´Taky si zde lze všimnout jeho opravdu sportovního oblečení na tak „obrovský“ výšlap.

Cesta nahoru nám klidným tempem i se zastávkami na focení trvala necelou hodinu a půl. Cestou jsme se zastavili i v jeskyni Českých bratří, což byla zacházka asi 200 metrů a stoprocentně stála za to. Nebylo zde ani tolik turistů a samotné místo působilo moc příjemně.

Nahoře se platilo vstupné. Na Pravčickou bránu se dalo podívat i bez zaplacení, ale jenom zespodu.  Cena pro studenty a seniory stála 25 Kč a nezvýhodněná 75 Kč. Pokoušela jsem se být vtipná, zároveň jako nekonečný rýpal jsem si neodpustila poznámku a už staršímu pánovi za kasou řekla: „Já bych prosila jeden studentský a jeden seniorský.“ Pán podotkl, že senior je tady on a namarkoval Radkovi plnou cenu.

Cestou jsme ani nepotkali tolik lidí, ale nahoře už to šlo znát. Restaurace byla naplněná a lidé si užívali jak chlazených nápojů, tak i krásného výhledu na skály a okolní krajinu. I víno se nahoře dalo pít a cenu 50 Kč za 2dl jsme opravdu nečekali, a proto to neskončilo u jedné skleničky. Sluníčko nás nešetřilo. Součástí zpoplatněného úseku byly i vyhlídky na všechny strany. Tam byla sice hojnější účast turistů, ale stačilo si počkat a užít si chvilky pohody, hlavně v klidu a to po pár skleničkách vína na slunci nebylo tak složité.

Cesta dolů byla svižnější, mnohem svižnější. :D Dalo se najíst i nahoře, ale my jsme si vyhlídli restauraci a mířili přímo tam. Jinak v Hřensku se nachází nespočet restaurací a hotelů, takže není třeba se obávat. 

Strach je na místě jen při zjištění zavírací doby většiny restaurací a to cca kolem 22. hodiny. 

Cestou z bankomatu, který se nacházel na druhé straně Hřenska, jsme narazili na Hotel u Lípy, kde to vypadalo pořád živě a když jsme se přiblížili, pan číšník nás hned vtáhl dovnitř. 

Nakonec jsme tam pobyli asi hodinu, hlavně proto že si Radek potřeboval nabít mobil, ale taky jsme si tam dali dvě skleničky vína. A z tohohle hotelu máme příjemnou zkušenost, protože nás obsloužili i po zavíračce.